Příběh pokusného králíka

Aby tento text nebyl pouhou akademickou úvahou, provedl jsem uživatelský test a jako pokusného králíka použil sám sebe. Na zapůjčený notebook Lenovo T60, produkt, který je cílen právě na firemní zákazníky, jsem postupně nasadil několikero různých systémů s geny tučňáka Tuxe. Zde je nutno zdůraznit, že existují různé distribuce Linuxu – nad jedním stejným jádrem systému různé firmy anebo komunity uživatelů staví tzv. distribuce. Ty se liší uživatelským prostředím, sadou předinstalovaného softwaru a obvykle jsou předkonfigurovány tak, aby vyhovovaly konkrétnímu použití – distribuce pro uživatelské PC, distribuce cílené pro servery, distribuce cílené na bezpečnostní řešení v síti atd. Více se nepoučený čtenář dočte na stránkách http://www.linux.cz.

Pro nalezení vhodné distribuce jsem se rozhodl otestovat ty, které podle mého názoru mají šanci se v podnikovém prostředí prosadit. Jsou to ty, jež mají podporu výrobců hardwaru na straně serverů a lze očekávat, že stejnou či podobnou podporu mohou v budoucnu mít i pro stanice a notebooky, a pak ty, které mají širokou podporu komunity uživatelů s ohledem na české prostředí. Předem se omluvám ortodoxním fanouškům některé z desítek dalších distribucí, kteří »tu svoji« považují za nejlepší.

Šlo o následující distribuce:
Ubuntu 7.1,
Fedora Core 7,
CentOS 5 (de facto Red Hat Enterprise Linux 5),
SuSE Open Desktop 10.
Hodnoticí kritéria jsem si stanovil následovně:
softwarové vybavení,
podpora hardwaru,
kompatibilita s infrastrukturou,
uživatelská přívětivost,
dostupnost a úroveň technické podpory,
nároky na správu a údržbu.

Softwarové vybavení

Základní instalace všech vybraných distribucí proběhla bezproblémově. Instalace Linuxu už zdaleka není sofistikovaný úkon vyžadující pravého linuxového guru. Průvodce v českém jazyce pomůže i pouhému uživateli projít celým procesem bez zbytečných klopýtnutí. Po prvním spuštění systému na uživatele čeká připravené grafické prostředí (uživatel si může během instalace vybrat, které z obvykle dvou rozšířených prostředí chce použít, KDE či Gnome) a sada nainstalovaných aplikací pokrývajících běžné činnosti.

Základním a nejvyhledávanějším softwarem je kancelářský balík – textový editor, tabulkový procesor a editor prezentací. Prakticky všechny distribuce obsahují vyspělý kancelářský balík OpenOffice, který kromě toho, že existuje i v české verzi, podporuje kromě Linuxu i systém Windows. Nic tak nebrání při vybudování heterogenní infrastruktury ze stanic – dílem s OS Windows a dílem s OS Linux – nasadit stejný balík nástrojů. Dalším faktorem určujícím vhodnost jednotlivých distribucí pro firmu je to, nakolik ji podporují významní výrobci softwaru. Na straně serverů již je tučňák běžným obyvatelem podnikových serveroven. Na straně klienta je obvykle deklarována podpora komerčním distribucím RedHat a SuSE. Na konci letošního ledna ale kartami zamíchala IBM, která ohlásila kromě zmíněných dvou komerčních distribucí podporu komunitnímu projektu Ubuntu (http://www.ubuntu.cz). Kromě toho obvykle každá distribuce obsahuje množství dalších programů – od multimediálních programů přes nástroje pro zefektivnění práce (např. jednoduché plánování projektů/času) až po klienty elektronické pošty. Co se týká softwarového vybavení, jeho instalovaná báze je obvykle mnohem větší, než jsou reálné potřeby uživatele. Jsem přesvědčen, že případný správce podnikového IT bude spíše některé programy odinstalovávat, než přidávat.

Podpora hardwaru

Spornou oblastí je podpora hardwaru, jež závisí na ochotě konkrétních výrobců hardwarových zařízení podpořit jiný operační systém než majoritní Windows. V případě stolních PC od značkových výrobců obvykle není problém (tato PC jsou sestavena z komponent, které podporovány v drtivé většině jsou). Problém nastává u tzv. »sestavených PC« nebo PC neznačkových výrobců. Přesto při výběru vhodné sestavy do podniku dokáže IT vybudovat funkční konfiguraci linuxové instalace a pomocí obrazu prvního instalovaného PC (tzv. image) jednoduše instalovat každé další PC. Samozřejmě, při patřičné podpoře výrobců PC by vše bylo jednodušší. U PC tedy při troše snahy vybrat alespoň trochu standardní hardware a při malé pomoci interního IT dokážete nasadit Linux bez větších problémů. Při rozumné standardizaci hardwaru dokáže podnikové IT vypracovat konfiguraci, kterou pomocí nástrojů pro klonování disků dokáže nasadit během pár minut na každý nový stroj.

Větší a bolestnější problémy se objeví u mobilních uživatelů s notebooky. I ten nejortodoxnější milovník Linuxu musí přiznat, že podpora v oblasti notebooků je prostě slabá. Můj boj například s wi-fi připojením ve většině distribucí trval několik dní. Podpora výrobce notebooku žádná, podpora výrobce samotné zabudované wi-fi karty mizivá. Jediná distribuce Ubuntu neměla s wi-fi žádný problém. Netroufám si odhadnout, jaké další problémy by mě čekaly s připojením dalších mobilních zařízení – mobilního telefonu, synchronizace PDA atd. Na druhou stranu podpora tiskáren, skenerů a multimediálních zařízení je vynikající a nelze jí nic vytknout.

Někteří výrobci rozpačitě ohlásili podporu nebo již v omezené míře podporují Linux. Lenovo deklaruje podporu SUSE Linux Enterprise Desktop pro notebooky řady T. Stejnou distribuci uznává i Dell. HP u některých pracovních stanic podporuje Red Hat Enterprise Linux WS (je kompatibilní s distribucí CentOS, kterou jsem testoval). Každopádně je to signál, že velcí výrobci berou Linux vážně a považují ho (či ho začínají považovat) za operační systém vhodný pro nasazení na své počítače. Bez stálého tlaku zákazníků ovšem výrobci hardwaru nebudou s podporou OS Linux nijak zvlášť pospíchat (všimněte si podobných sloganů, jako je následující: »Výrobce XY doporučuje na svých PC/noteboocích Microsoft Windows XP/Microsoft Windows Vista«).

Kompatibilita s infrastrukturou

Co se kompatibility se stávající infrastrukturou podniku týká, neměl by při nasazení Linuxu nastat vážnější problém při začlenění do počítačové sítě. Napojení na stávající souborové servery, typicky s OS Windows, v linuxových systémech existuje s různou mírou komfortu, ale vždy je dostačující. Problémy se mohou objevit při podpoře podnikových systémů. Začněme e-mailovým systémem. Rozšířený Microsoft Exchange potvrzuje snahu svého výrobce nedat uživateli mnoho šancí na použití jiného klienta, než je Microsoft Outlook a udržet ho i na straně uživatele u systému Windows. Přesto i pro tento systém existuje možnost použít webový přístup. S omezením lze použít připojení alternativními klienty pošty (např. Mozilla Thunderbird), ale přicházíte o možnost plánovat kalendář a úkoly spolu s dalšími uživateli. Další rozšířený systém IBM Lotus Notes je k Linuxu vstřícnější. Obě aktuálně podporované verze, 7 i 8, mají klienta pro Linux (ofic. podporované jsou distribuce RedHat a SuSE). Další kapitolou jsou ERP systémy, účetní systémy, CRM a další podnikové aplikace. V případě, že aplikace podporují tenkého klienta, tj. přístup pomocí webového prohlížeče, není s jejich provozem problém. Pokud aplikace vyžadují klienta pro prostředí operačního systému Windows, může být řešením nasazení terminálového serveru, to znamená serveru s OS Windows, ke kterému se mohou připojit i klienti z prostředí Linuxu a provozovat požadované aplikace v okně na své linuxové stanici.

Uživatelská přívětivost

Díky možnosti nasadit různá grafická rozhraní a různě je měnit je uživatelské rozhraní v různých distribucích velice rozdílné, co se kvality a přívětivosti týká. Od spartánského pojetí jen s nejnutnější funkčností přes rozhraní velice podobné uživateli známým Windows až po naprosto nepřehledné rozhraní plné nejrůznějších funkčností, které běžný uživatel nejenže nepoužije, ale bude z nich zmaten. Díky škálovatelnosti uživatelského rozhraní má podnikový správce IT možnost nadefinovat právě takové rozhraní, které uživateli bude nejvíce vyhovovat. Na druhou stranu, občas by méně bylo více, zvláště v případě OpenSuSE, kdy tvůrci prostředí připravili přepestré uživatelské prostředí, v němž se průměrný uživatel prostě ztratí. Ale i v tomto extrémním případě může správce podnikové sítě připravit uživatelům jiné, střízlivější uživatelské rozhraní.

Dostupnost a úroveň technické podpory

Technickou podporu při použití komerčního Linuxu typu RedHat nebo SuSE dostanete od výrobce, tedy stejnou jako v případě dalších komerčních systémů včetně Windows. Kromě toho existuje podpora tvůrců nekomerčních distribucí a podpora komunity uživatelů (v tomto případě jak u nekomerčních i komerčních distribucí). Síla komunitní podpory spočívá ve výměně zkušeností tisíců uživatelů, a tak s velkou pravděpodobností při řešení technického problému narazíte na návod od někoho, kdo touto cestou prošel před vámi. Slabost této nekomerční podpory fanoušků Linuxu spočívá v jejich častém pocitu nadřazenosti, a tak začátečník často – při položení dotazu komunitě – narazí na »chytré odpovědi« typu »přečti si how-to nebo manuálové stránky«. Častá arogance těchto tzv. guru odradí velké procento začátečníků. A právě tito tzv. odborníci škodí podpoře Linuxu skoro nejvíc. Namísto konkrétní odpovědi totiž začátečníka »setřou« nějakou výše uvedenou »odpovědí«. Přesto lze říci, že tato komunitní technická podpora Linuxu se zlepšuje právě s tím, jak systém proniká mezi neodbornou veřejnost.

Nároky na správu a údržbu

Každou chvíli se na internetu objeví »zaručeně objektivní« studie o nákladech na provozování OS Windows nebo Linuxu, většinou v přímém srovnání s konkurencí. Netřeba být příliš důvtipný, abyste odhalili, kdo sponzoroval tuto »nezávislou studii«. Můžeme říci, že při dobré správě (to, že někdo umí klikat na ikonky ve Windows z něj rozhodně nečiní administrátora) jsou oba systémy přibližně stejně náročné. U Windows je třeba o něco většího úsilí pro zmaření možností uživatele »zbořit si« vlastní PC, ale pro zkušeného administrátora je to prošlapaná cestička. U Linuxu lze vyzdvihnout důslednou podporu standardů a norem, což v případě produktů z dílny Microsoftu nelze tvrdit (dost často si Microsoft vykládá standardy po svém, evidentně s tím, že »ovládáme většinu PC, tak se ostatní podřídí«).

Na základě výše uvedených zkušeností to může vypadat, že Linux ještě nedorostl k využití v podnikovém prostředí, ale tak to rozhodně není. Je třeba objektivně říci, že na stolní PC, které bude stále připojeno v podnikové infrastruktuře, se Linux hodí a dokáže bezezbytku nahradit OS Windows. Na PC je tučňák nenáročným domácím tvorem, možná až nudným díky své spolehlivosti a nenáročnosti na chov (rozuměj na technické vybavení PC). Na straně notebooků, které mobilní uživatelé připojují v různých prostředích, objektivně vede OS Windows. V měnícím se prostředí, které potkává uživatel notebooku, se tučňák mění z přívětivého mazlíčka v rozmazlenou primadonu, které není nic po chuti a kterou musí uživatel neustále opečovávat. Stejně jako kdysi populární elektronické zvířátko Tamagoči totiž bez průběžné péče Tux na notebooku brzy uhyne.

Při nasazení v podniku se Linux odmění stabilitou a vysokou mírou bezpečnosti. Možnost uživatele bez patřičných oprávnění cokoliv »zkazit« nebo ohrozit bezpečnost podnikového prostředí nějakou nešťastnou změnou nastavení je nulová. S rostoucí základnou podnikových uživatelů se bude také Linux jevit stále zajímavější výrobcům hardwaru a ti budou nuceni dodávat podporu svých výrobků i pro tento alternativní systém. Nastal čas pro ty, které láká nasazení Tuxe v podnikovém prostředím, aby se zamysleli nad jeho možnostmi (ale i omezeními) a naplánovali si založení vlastního chovu.