Po nějaké době navazuji na příspěvek OtevřenáVíra, kterým jsem křesťanské komunitě seznámené s problematikou svobodného licencování představil projekt mající za cíl uvolnit a šířit s vírou spjatá díla pod svobodnými licencemi. Na toto téma jsem před nějakou dobou sepsal odborný článek, který zde předkládám s prosbou o komentáře a další podněty…


Dokument je uveřejněn pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci (plné znění licence naleznete na http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/).

OtevřenáVíra

Jan Molnár

molnaja2@fit.cvut.cz

Abstrakt

Práce se zabývá problematikou šíření a užívání fundamentálních s vírou spjatých děl. V praxi bývá záměrem autorů těchto děl maximalizace jejich rozšíření a užití, přesto k tomu kvůli nastaveným podmínkám často nedochází, byť se nezřídka jedná o díla k šíření předurčená. Mezi jedny z největších překážek patří současným sekulárním právním systémem vytvořená politika restriktivních implicitních autorských práv, dalším problémem je decentralizace děl. Těmito tématy se práce zabývá a hledá řešení v projektu nazvaném OtevřenáVíra. Prvním cílem projektu je osvěta držitelů autorských práv ve věci vhodného licencování děl k-šíření-příznivými licencemi, druhým cílem je agregace, klasifikace a distribuce takovýchto děl.

Úvod

V uplynulých patnácti, v našich zemích spíše desíti, letech vyvstala markantní změna v kanálech, kterými jsou šířena autorská díla, objevil se zcela nový – Internet. Toto medium disponuje několika podstatnými rysy, které se předtím nikde nevyskytovaly: Díla je možné šířit téměř instantně, cena šíření je zanedbatelná a mj. je šíření nezávislé na původním exempláři (například u tištěných médií lze předat pouze originální exemplář nebo vytvořit nový, což je ale podstatně materiálně náročnější). Právě poslední zmiňovaný bod s sebou bohužel přináší i komplikace – ty vyplývají z výchozí autorskoprávní politiky, která Internet a principy, na nichž je založený,1 zatím dostatečně nereflektuje.

Většinový podíl duchovních děl (Bible a její překlady, bohoslužebné knihy, breviáře, katechizmy, zpěvníky, hudba…) se vymyká cílení současných západních autorských zákonů – ty ve výchozím stavu zakazují autorem specificky výslovně nepovolené šíření děl, což je v přímém rozporu se smyslem těchto děl. I když je tedy teoreticky možné duchovní díla prostřednictvím Internetu velmi efektivně šířit (z morálního hlediska to bývá dokonce i žádané), nejsou tato díla opatřena žádnou licencí, což vede k aplikaci výchozích autorských práv a ipso facto je tak není možné bez nějakých omezení šířit vůbec.

Uvolnění duchovních děl pod k-šíření-příznivou licencí by nezjednodušilo jen obyčejné předání díla další osobě, vedlo by hlavně k legitimizaci tvorby nových kontextů, ve kterých by byla díla používána: Mohly by se objevit nové aplikace umožňující čtení Bible v různých mobilních zařízeních, mohly by vzniknout nové liturgické kalendáře poskytující kompletní liturgické texty pro jednotlivé dny, mohly by vzniknout databáze křesťanských písní… Duchovní díla by se tak mohla snáze dostat do běžného života většinové, techniku používající, populace.

Licencování děl

Duchovní díla mívají, vzhledem k jejich vzájemné blízkosti, podobné vlastnosti: Je od nich očekáváno, že se budou šířit mezi věřícími (pokud možno i nevěřícími v rámci misií). Výchozí podmínky dané autorským zákonem ale sdílení neumožňují. Až na výjimky se neočekávají žádné zásahy do děl, některé typy se dokonce bez povolení místního ordináře (případně vyšší instance) upravovat nesmí – tuto podmínku výchozí vyhrazení všech práv dané autorským zákonem naplňuje, případným dílům započatým s předpokladem veřejných úprav ale nevyhovuje. Další problémová doména, kterou je v souvislosti s šířením děl vhodné zmínit, jsou finance. U většiny děl je snaha o jejich šíření zdarma (případně za náklady na tisk, ty ale u digitálních děl odpadají). Bylo by tedy přínosné, aby bylo možné jednoduše povolit/zakázat komerční sdílení.

Autorským zákonem daná pravidla užití děl lze pro konkrétní díla upravit licencemi, a proto, i když je výchozí stav pro šíření značně nepříznivý, není samotným problémem výchozí stav autorských zákonů, ale nelicencování duchovních děl vhodnými licencemi. Následuje zběžná klasifikace licencí:

Bez licence

Není-li dílo opatřeno licencí, řídí se jeho užití pouze autorským zákonem dané země. Ten většinou šíření zabraňuje. Užití jakýchkoliv děl zpravidla nezasahuje do autorského práva, je-li tak učiněno v rámci náboženských obřadů.2

Proprietární licence

Jednou z možností úpravy implicitních autorských práv je vytvoření/použití proprietární licence. Jejich tvorba není limitovaná, vyskytuje se jich tak veliké množství a bývají velmi rozdílné. Zpravidla jsou restriktivní. Proprietární licence jsou rozšířené zejména v oblasti komerčního softwaru.

Svobodné licence

V polovině osmdesátých let dvacátého století začaly, zejména na poli digitálních děl (softwaru, digitalizovaných dokumentů…), které přinesly do té doby neexistující způsob instantního rozmnožování, vznikat svobodné licence. Ty jsou protikladem licencí proprietárních. Svobodné licence zpravidla udělují uživatelům práva díla upravovat a redistribuovat, většinou za zachování stejných podmínek.

GNU

V oblasti softwaru jsou nejznámější licence projektu GNU. Byly prvními svobodnými licencemi a stále jsou nejrozšířenější. Nejčastěji používaná je General Public License (verze 2). Existuje ale i mutace, Free Documentation License, určená pro licencování textů. Vzhledem k primárnímu zaměření na dokumentace bývá v jiných případech užití nahrazována novějšími Creative Commons licencemi.

Licence GNU jsou použité například u internetových prohlížečů Mozilla Firefox a Google Chrome, jádra operačního systému Linux, distribucí Ubuntu, Redhat, Suse, Debian, mobilních platforem Android, MeeGo, Bada, kancelářského balíku OpenOffice.org, multimediálního přehrávače VLC, grafických editorů GIMP a Inkscape, starších článků Wikipedie…

Creative Commons

Počátkem tohoto tisíciletí byla založena nezisková organizace Creative Commons, která má za cíl navýšit počet děl umožňujících tvorbu odvozených děl a jejich následné šíření. Creative Commons vytvořilo vlastní rodinu licencí, které mají stejný základ, ale přidávají různé kombinace následujících podmínek (z tohoto důvodu nazýváno licenční skládačka):

  • BY – Uveďte autora (Attribution).
  • NC – Nepoužívejte komerčně (Noncommercial).3
  • ND – Nezasahujte do díla (No Derivative Works).
  • SA – Zachovejte licenci (Share-alike).

Licence Creative Commons jsou použité například u akademických sylabů MIT OpenCourseWare, projektu Public Library of Science, knihy Bible – překlad 21. století, fotografií na Flickr, novějších článků Wikipedie…

Pokud zvažujete uveřejnění vlastního díla pod Creative Commons licencí, využijte průvodce sestavením licence na http://creativecommons.org/choose/, celý proces trvá pouze několik minut.

Volná díla

Ačkoliv se nedá ani u volných děl (podobným pojmem je v anglosaských právních systémech termín Public Domain) hovořit o licenci, určitá souvislost tu je – u těchto děl vypršela doba majetkových autorských práv, takže je lze, při zachování určitých podmínek, šířit bez větších omezení. V evropských právních systémech se volným dílem stane dílo až 70 let po smrti posledního žijícího autora (tato doba má spíše vzrůstající tendence), což, vzhledem ke vzniku (překladu) většiny v současné době používaných děl až po II. Vatikánském koncilu, implikuje, že mezi k-šíření-nejvhodnějšími díly moc volných děl není.

 

Z výše uvedeného přehledu se zdá, že by bylo prospěšné duchovní díla opatřit vhodnými Creative Commons licencemi – umožnilo by to jejich sdílení, a to široce používaným, prověřeným a modulárním způsobem.

Projekt OtevřenáVíra

Nejen věřící informatici (myšleno v širším slova smyslu – osoby zabývající se informačními technologiemi) často dostávají nápady, jak prospěšně využít duchovní díla: Vytvořit aplikaci pro čtení Bible v mobilních zařízeních, vyrobit liturgický kalendář na farní stránky poskytující kompletní liturgické texty pro jednotlivé dny, založit databázi křesťanských písní… Tyto záměry ale není kvůli nastaveným podmínkám tak snadné realizovat, nastane proto jedna z následujících možností:

  • Informatik uskuteční svůj záměr bez ohledu na práva autora použitého duchovního díla. Autorovi to zpravidla nevadí, o ideální situaci se ale rozhodně nejedná.
  • Informatik získá jednorázovou licenci na využití díla ve svém projektu a ten vytvoří. Když se ale následující týden rozhodne založit nový projekt, musí o licenci žádat znovu. Licence se nevztahuje ani na ostatní projekty, které mají potenciál vzniknout jako odvozeniná díla toho původního.
  • Informatik pro právní overhead ztratí motivaci (informatici zpravidla nemívají mj. v oblibě právní záležitosti) a od záměru ustoupí.

Ani jedna z výše zmíněných situací nemá blízko k ideálnímu stavu. Bohužel to neovlivní pouze informatiky, ale celou veřejnost, která by jejich (potencionální) aplikace mohla využít. Jak se zdá, v mladých generacích je takových lidí stále více, takže nesnáz nabývá na síle.

Se snahou vyřešit tento problém vznikl v březnu tohoto roku projekt OtevřenáVíra. Stále se nachází v raných fázích, nejprve je nutné problém identifikovat a popsat. Dále je potřeba prozkoumat otázky právní jak autorského zákona, tak kodexu kanonického práva. Nezávisle na tom je žádoucí zajistit podporu ze strany církve. Nakonec je třeba oslovit samotné autory, aby svá díla olicencovali4 tak, aby to bylo přínosné pro ně i společnost.

Samotné opatření děl licencemi je jen první částí snahy o jejich lepší rozšíření, tou druhou je zpřístupnění takových děl uživatelům. Dosaženo by toho mohlo být přehlednou, použitelnou a uživatelsky přívětivou internetovou aplikací poskytující agregaci, klasifikaci a distribuci uvolněných děl.

Projekt OtevřenáVíra najdete (v současné době) ve svém rozpracovaném stavu na http://otevrenavira.farnostnm.cz/.

Závěr

Současné autorské zákony (západního světa) jsou ve výchozím stavu restriktivní a šíření duchovních děl moc nepřejí, proto by bylo příhodné těmto dílům přiřadit patřičné licence. Vhodným kandidátem jsou licence rodiny Creative Commons – jsou určitým standardem, je snadné je použít, jsou ověřené a v základu nabízejí modularitu potřebnou pro vhodné olicencování rozdílných duchovních děl. Pro zastřešení úsilí o usnadnění šíření duchovních děl vznikl projekt OtevřenáVíra, ten si klade za cíl osvětu autorů ve věci vhodného licencování a následnou agregaci, třídění, hodnocení… pro vytvoření co nejlepších podmínek k nalezení těchto děl. Projekt OtevřenáVíra je stále v raných fázích a potřebuje širší diskuzi v rámci církve a odborné veřejnosti.


1 Internet je od samotného počátku založený na spolupráci rovnocenných subjektů, které navzájem kooperují a vytvářejí otevřené technologie, ke kterým má kdokoliv přístup.

2 Autorský zákon: § 35 (1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užije dílo při občanských či náboženských obřadech nebo při úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy.

3 Požadavek na proplacení výše zmiňovaných nákladů na tisk a případnou distribuci není v rozporu s nekomerčním využitím, pokud jsou tedy v přiměřené výši.

4 Termín olicencovat pravděpodobně není všeobecně používaným pojmem. Licence se klasicky udělují konkrétní osobě/osobám, v tomto případě se ale udělují každému, snažím se tedy takto v tomto kontextu vystihnout samotné přiřazení licence.